Jedy
6. 6. 2007
Co je to jed?
"Všechny sloučeniny jsou jedy. Neexistuje sloučenina, která by jedem nebyla. Rozdíl mezi lékem a jedem tvoří dávka."
Paracelsus
Toxikón - řecké slovo jed, do této kategorie látek patří všechny látky, které mají výrazný škodlivý účinek na organismus již při malých dávkách.
Toxikologie - věda o jedech, zabývající se nežádoucími bilogickými vlastnostmi látek. Za zakladatele toxikologie je považován Paracelsus, jeden z nejdůležitějších čarodějů 16. století. Dnes se také rozšířil obor ekotoxikologie , která zkoumá jedy v rámci životního prostředí, o něco starší věda je tzv. průmyslová toxikologie , zabývající se toxikologií v oblasti průmyslu. Čarodějové mají zvláštní vědu magitoxikoligii, která se zabývá ochranou a kategorizací čarodějných jedů.
Jedy můžeme porovnávat dle 4 základních vlastností:
fyzikální - vzhled, pach, hustota, barva, apod.
chemické - způsob projevu, reaktivita, apod.
biologické - sledování biologických účinků (např.: alergické reakce)
čarodějné - nejrůznější účinky kouzel (nečekané samovolné výpady na člověka, sršení jisker, neustálé změny barev)
Co je to letální dávka?
Toxické účinky každé látky zjišťuje Magitoxilologický obor Ministersterstva Čar a Kouzel pomocí speciálních odhalovacích kouzel. Mudlové k tomuto účelu používají zvířata, což už je u nás nemyslitelné. Míra toxicity se uvádí v tzv. letální dávce , což je dávka smrtelná, označuje se LD50, uvádí se v gramech, nebo miligramech na 1 kilogram živé hmotnosti. Číslo 50 značí, že při požití daného množství látky uhyne 50% živých organismů a 50% přežije. Pro jeden organismus to tedy znamená smrt. (např.: Ethanol - LD50=21g • kg-1)
Může se objevit případ, kdy je pro určitého jedince nebezpečná dávka látky, která je obecně pokládána za bezproblémovou. Takovému jevu se říká alergie. V čarodějném světě se s ní málo kdy stekáte, neboť alergie jsou ve velké většině odstraňovány hned po narození. O vynález lektvarů způsobujících odstranění alergií se zasloužil slavný magizoolog a magitoxiolog profesor Grant Edley.
Dělení jedů
Přírodní jedy
· mikrobní - nejjedovatější je botolinustoxin, vyskytující se v otevřených a špatně skladovaných paštikách.
· rostlinné - bývají méně jedovaté, než mikrobní toxiny. Hojně se vyskytují například v houbách (falloidin, muskarin).
· živočišné - jedy, které používají zvířata ke své obraně. (Např.: chřestýš - crotalustoxin, ropucha - bufotoxin.)
Průmyslové jedy
Průmyslové jedy se nazývají pesticidy. Jsou vyráběny za účelem ničení různých škůdců, jsou to biologicky aktivní látky, které brání účinku nejrůznějších škůdců a snižují jejich životnost. Většinou se jedná o přímý zásah do jejich metabolismů. Rozdělení pesticidů:
1. baktericidy - jsou zaměřeny na ničení bakterií, jde v podstatě o antibiotika, např. penicilín
2. fungicidy - proti houbám, různé druhy antimykotik
3. herbicidy - proti plevelům, např. Travex, blokuje hemoglobin, při požití může následně dojít k selhání funkce ledvin.
4. kyseliny - při požití dochází ke ztuhlosti pohybového ústrojí, pocity žízně, ochrnutí respiračního systému, následně udušení.
5. insekticidy - proti hmyzu, halogen-uhlovodíky, mají vliv na nervovou soustavu, při požití dochází k poškození jater, vznik dermatóz, dále organofosfáty např.: paration, fosfanion, jsou velmi jedovaté, při požití dochází k ochrnutí nervové soustavy.
6. akaracidy - proti roztočům
7. neumaticidy - proti červům, jde o antihelmetika (z chem. hlediska se jedná o sloučeniny antimonu)
8. moluskicidy - proti hlemýžďům a měkkýšům
9. rhodenticidy - proti hlodavcům, např. kumariny, mají vliv na nervový systém hlodavců, ti se mezi sebou začnou kousat, zraní se až do krve, přičemž je zabráněné srážení krve a tudíž vykrvácejí .
"Všechny sloučeniny jsou jedy. Neexistuje sloučenina, která by jedem nebyla. Rozdíl mezi lékem a jedem tvoří dávka."
Paracelsus
Toxikón - řecké slovo jed, do této kategorie látek patří všechny látky, které mají výrazný škodlivý účinek na organismus již při malých dávkách.
Toxikologie - věda o jedech, zabývající se nežádoucími bilogickými vlastnostmi látek. Za zakladatele toxikologie je považován Paracelsus, jeden z nejdůležitějších čarodějů 16. století. Dnes se také rozšířil obor ekotoxikologie , která zkoumá jedy v rámci životního prostředí, o něco starší věda je tzv. průmyslová toxikologie , zabývající se toxikologií v oblasti průmyslu. Čarodějové mají zvláštní vědu magitoxikoligii, která se zabývá ochranou a kategorizací čarodějných jedů.
Jedy můžeme porovnávat dle 4 základních vlastností:
fyzikální - vzhled, pach, hustota, barva, apod.
chemické - způsob projevu, reaktivita, apod.
biologické - sledování biologických účinků (např.: alergické reakce)
čarodějné - nejrůznější účinky kouzel (nečekané samovolné výpady na člověka, sršení jisker, neustálé změny barev)
Co je to letální dávka?
Toxické účinky každé látky zjišťuje Magitoxilologický obor Ministersterstva Čar a Kouzel pomocí speciálních odhalovacích kouzel. Mudlové k tomuto účelu používají zvířata, což už je u nás nemyslitelné. Míra toxicity se uvádí v tzv. letální dávce , což je dávka smrtelná, označuje se LD50, uvádí se v gramech, nebo miligramech na 1 kilogram živé hmotnosti. Číslo 50 značí, že při požití daného množství látky uhyne 50% živých organismů a 50% přežije. Pro jeden organismus to tedy znamená smrt. (např.: Ethanol - LD50=21g • kg-1)
Může se objevit případ, kdy je pro určitého jedince nebezpečná dávka látky, která je obecně pokládána za bezproblémovou. Takovému jevu se říká alergie. V čarodějném světě se s ní málo kdy stekáte, neboť alergie jsou ve velké většině odstraňovány hned po narození. O vynález lektvarů způsobujících odstranění alergií se zasloužil slavný magizoolog a magitoxiolog profesor Grant Edley.
Dělení jedů
Přírodní jedy
· mikrobní - nejjedovatější je botolinustoxin, vyskytující se v otevřených a špatně skladovaných paštikách.
· rostlinné - bývají méně jedovaté, než mikrobní toxiny. Hojně se vyskytují například v houbách (falloidin, muskarin).
· živočišné - jedy, které používají zvířata ke své obraně. (Např.: chřestýš - crotalustoxin, ropucha - bufotoxin.)
Průmyslové jedy
Průmyslové jedy se nazývají pesticidy. Jsou vyráběny za účelem ničení různých škůdců, jsou to biologicky aktivní látky, které brání účinku nejrůznějších škůdců a snižují jejich životnost. Většinou se jedná o přímý zásah do jejich metabolismů. Rozdělení pesticidů:
1. baktericidy - jsou zaměřeny na ničení bakterií, jde v podstatě o antibiotika, např. penicilín
2. fungicidy - proti houbám, různé druhy antimykotik
3. herbicidy - proti plevelům, např. Travex, blokuje hemoglobin, při požití může následně dojít k selhání funkce ledvin.
4. kyseliny - při požití dochází ke ztuhlosti pohybového ústrojí, pocity žízně, ochrnutí respiračního systému, následně udušení.
5. insekticidy - proti hmyzu, halogen-uhlovodíky, mají vliv na nervovou soustavu, při požití dochází k poškození jater, vznik dermatóz, dále organofosfáty např.: paration, fosfanion, jsou velmi jedovaté, při požití dochází k ochrnutí nervové soustavy.
6. akaracidy - proti roztočům
7. neumaticidy - proti červům, jde o antihelmetika (z chem. hlediska se jedná o sloučeniny antimonu)
8. moluskicidy - proti hlemýžďům a měkkýšům
9. rhodenticidy - proti hlodavcům, např. kumariny, mají vliv na nervový systém hlodavců, ti se mezi sebou začnou kousat, zraní se až do krve, přičemž je zabráněné srážení krve a tudíž vykrvácejí .
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář