Povídka : Prokletá sláva
19. 5. 2007
Prokletá sláva
,,Miláčku?'' slyším jak mi někdo šeptá do ucha tohle slovíčko a přitom si hraje s mými vlasy.Ten někdo se jmenuje Bill,Bill Kaulitz.Je to zpěvák skupiny Tokio Hotel.Jejich sláva se rozjela,když bylo Billovi 16,teďka už uplynuly 4 roky a jejich sláva nepomíjí,možná je i větší. ,,Copak se děje?''řeknu rozespalým hlasem. ,, No,víš Nikol,(pro ty komu to nedošlo,Nikol sem já :D) jenom mě tak napadlo,že bysme si mohli udělat jeden krásnej den.Jenom mi dva,nikdo jinej.''řekne ještě polohlasem a přitom se mi dívá do očí.,,Jako to myslíš bez bodyguardů?'' zeptám se udiveně ,,Ano Niky to myslím bez bodyguardů'' řekne Bill a usměje se. ,,Já nevím,co když se něco stane .. ''řeknu ustaraně,protože už několikrát se kluky pokusil někdo zabít,ale naštěstí se to nikdy nestalo .. a tak od té doby už se nesmí bez bodyguardů hnout ani na krok.,,A jak jim prosimtě utečeme? Víš že tě hlídaj jak oko v hlavě,a taky dělaj dobře,nevím co bych dělala kdybych tě ztratila'' řeknu a přitulím se k Billovi. ,,Neboj my na něco přídem jak jim utýct.'' Já už nic neříkám jenom zírám ven z okna a přemýšlím ,,Ale prosimtě,proč by se mělo stát něco zrovna dneska? Vždyť už strašně dlouho se o nic nepokusili'' vyruší mě Bill z přemýšlení. ,,To máš pravdu,ale neměli bysme pokoušet štěstí,dokud je s námi.'' řeknu a otočím se zpět k němu.Bill mě políbí něžně,tak něžně jak ještě nikdy. ,,Tak dobře,když je to tvoje přání,tak tedy souhlasím.'' řeknu,ale pořád s velkými obavami.
Bodyguárdům jsme utekli bez větších problémů.A všechno probíhalo bez potíží,sice se k nám párkrát pár lidí otočilo,ale nic po nás,teda spíš po Billovi nechtěli.Takže to znamená,že si nás nikdo nevšiml a to bylo moc dobře.S Billem jsme se procházeli parkem,jen tak po ulici,ruku v ruce.Nemluvili jsme,nebylo potřeba.Pak jsme došli někam na konec města. ,,Niky zavři oči,mám pro tebe překvapení'' přerušil ticho Bill.Tak jsem oči zavřela,Bill mě chytil za ruku a někam mě vedl. ,,Tak,už je můžeš otevřít'' řekl.Jakmile jsem je otevřela,tak mi došli slova.Vypadalo to tam nádherně. Byly jsem někde na palouku,kterým protýkal malý potůček,za námi byl ještě lesík a pak jsem uviděla deku,na ní piknikový košík a deka byla plná růží,bílejch lístků růží. ,, Bille,to je nádhera,to všechno kvůli mně?''vydechla jsem. ,,Ano,to všechno kvůli tobě'' řekl Bill a nádherně se usmál.Já už sem nic neříkala a políbila ho.Dál jsme se škádlili,líbali,jedli a pak se to stalo,když na mě Bill při jedný naší hře spadnul,tak řekl : ,,Nikol,vezmeš si mě?'' a přitom se mi díval do očí. ,,Ano,vezmu si tě Bille Kaulitzi'' vyslovila jsem po chvilce. ,,Co na ně říkáš?'' řekl a vyndal odněkud zásnubní prstýnky na kterých bylo napsáno NAVŽDY SPOLU. ,,Bille,já,já nevím co ti říct .. '' koktám. ,,Psst,nic neříkej'' položil mi Bill prsty na rty,podíval se na mě těma svejma čokoládovejma očima a políbil mě políbil mě něžně. ,,Děkuju'' řekla sem nakonec. ,,Nemáš zač.''odpověděl a zase mě políbil.
Otvírám oči a hned se dívám po Billovi,jenomže ho nikde nevidím.Tak ho začnu okamžitě hledat,protože začínám mít strach,co když se mu něco stalo??To bych si nikdy neodpustila,říkám si v duchu.Nevím co dělat a tak du na louku.
,,Bille,měla jsem o tebe strašnej strach'' křičím na něj z dálky.Pak jsem si všimla,že v ruce drží luční květiny,spoustu lučních květin.Jdeme pomalu k sobě ,ale pak se to stane.Ozve se rána.Prvně nevím co se děje,ale když Billovi zmizí úsměv a upustí kytky,je mi všechno jasný,ta rána byl výstřel.Okamžitě se k němu rozběhnu. ,,Bille,neměli jsme to dělat,neměli jsme sem chodit.Nikdy by se to nestalo,kdyby .. '' nestačím to doříct,Bill mi totiž položí prsty na rty.Má je studený,je bílej jak stěna,vím co příde,ale nechci to,nechci. ,,Ne,pokud se tohleto mělo stát,tak se tak stalo.Nechci tě opustit a nechat tě na tomhle světě samotnou,ale jinak to nejde,osud nelze předejít.Nic si nevyčítej a pamatuj co je na těch prstenech.To platilo,platí to a platit bude,miluju tě.Neboj,ještě se setkáme,budu na tebe čekat,budu čekat tam nahoře.''řekl Bill těžce a naposledy vydechl.Nic už mi ho nevrátí,nikdy. ,,Taky tě miluju'' zašeptám a rozbrečím se. ,,Neeeee !! Proč?! Proč jsi tak krutý,proč mám to děláš?!! Proč jsi nás rozdělil?!Já Billa milovala víc než můj život a ty mi Ho vezmeš,vezmeš mi kus srdce.Nenávidím tě osude,nenávidím !! '' křičím a znovu se rozbrečím.
Zítra je pohřeb,pohřeb půlky mýho srdce.Nikdy už nebude nic jako dřív,nikdy už se Mu nebudu moct podívat do těch Jeho nádhernejch očí.Nikdy už nebudu slýchat Jeho slůvka.Už nikdy.Po tom,co se to stalo,sem několikrát pomýšlela na sebevraždu,ale neudělala sem to a nikdy to neudělám.Uvědomila jsem si totiž že Bill by to takhle nechtěl,Bill by nechtěl abych si vzala život a proto to neudělám.Vím,že On mě vidí,vidí mě a dohlíží na mě,jako můj anděl strážném je všade se mnou.A taky vím,že jednou se opět setkáme,přesně jak říkal,vím že On na mě čeká a pak spolu budem, navždy
Od pohřbu uplynuli už 3 měsíce.Všechno se v mým životě obrátilo naruby,teď už jen přežívám.Už pro nikoho nežiju a ani to nedovedu.Zemřela sem přesně před třemi měsíci.Ten den navždy zůstane mou noční můrou.Sice je to lepší než první měsíce, to sem nechodila ven vůbec,jenom každý den k tomu místu, kde se můj život zastavil.Tam jsem každý den pokládala a pokládám jednu rudou růži.
I Tom to snášel špatně,přece jen byli na sobě s Billem závislý,byli dvojčata.Správně, byli,už nikdy nebudou a s tim se Tom nedokáže smířit,ani já ne,já se nedokážu srovnat s tim,že Bill není se mnou,nejni se mnou když ho tak strašně potřebuju.Bez něj je svět strašně pustej,nehostinej a zlej,jenom tyhle slova mě napadaj.Ale už ani nebrečím,na pohřbu sem taky nebrečela .. už jsem totiž neměla žádný slzy.
Crrrr !!! ,,Ach jo,kdo zase co chce??'' řeknu a du otevřít dveře.Stojí tam Nela,to je moje nejlepší kamarádka.Když Bill zemřel,snažila se mě vytáhnout z deprese,ale já sem jí odmítala,byla jsem pořád zavřená v pokoji a brečela. ,,Ahojky Niky,můžu dál??''řekne pohotově. ,,Jj klidně poď '' řekla sem,ale ve skutečnosti jsem si přála,aby odešla,na návštěvy jsem neměla ani pomyšlení. ,,Hele,pořádám narozeninovou párty,tak bych byla ráda,kdyby ses tam i s Tomem objevila.Vím jak se asi teď cítíš,vím jak moc to bolí,ale přece nemůžete do konce života zůstat zavřený doma.'' řekla Nela trochu vyčítavě. ,,Jak můžeš vědět co cítím?! Jak?!Nevíš to,ani zdaleka si to nedokážeš představit,tobě nikdo neumřel!'' otočím se k oknu a dívám se ven.Je krásnej podzimní den,svítí sluníčko a fouká slabý vítr,který si hraje s nádherně zbarveným listím,které pozvolna padá na zem.Zase si vzpomenu na Billa.Už nikdy nebude moct zažít tohleto krásný roční období,možná ho vidí,ale už nikdy neucítí na tvářích ten lehounkej větřík,nikdy neucítí první sněhový vločky,jak mu dopadají na tvář,už nikdy.Ach bože,to tak strašně bolí,nikdy se s tim nevyrovnám,strašně moc bych chtěla,chtěla bych zapomenout,ale nejde to. ,,Máš pravdu,promiň,vůbec netuším jak se cítíš,nikdy to nebudu tušit'' omluví se Nela. ,,Děkuju'' řeknu po chvilce,otočím se zpátky na ní a pousměju se. ,,Za co prosimtě??Snad né za to,že sem si uvědomila,že nemůžu tušit,jak se cítíš,co to s tebou dělá'' zeptá se. ,,Děkuju za to,že ses na mě nevykašlala,když sem tě odmítala a nechtěla vědět o světě.Bez tebe bych teď byla jenom mezi čtyřma bílejma stěnami,děkuju'' povím jí. ,,Ale né,to by udělala každá kámoška .. nejlepší kámošky si vždycky pomáhají a snaží se tu druhou vytáhout z deprese a pomáhat jí.A já jsem tvoje nejlepší kámoška.'' odpoví a obejme mě. ,,To je pravda,seš jediná,kdo mi zbyl .. bez tebe bych už nevěděla co dělat''řeknu. ,,Ježiši,dyť ty máš zejtra narozeniny,proto ta párty že jo'' uvědomím si. ,,Jj'' usměje se na mě. ,,Kruci,promiň,já sem na to úplně zapomněla'' omlouvám se. ,,Neboj,nic se nestalo,opravdu'' ujišťuje mě. ,,Tak víš co??Já zejtra přídu a pořádně to oslavíme,bereš?''řeknu nadšeně. ,,Jo to by bylo bezva,jako za starejch časů? '' zeptá se nadšeně. ,,Jo,jako za starejch časů,pořádně to rozjedem'' a hned mám mnohem lepší náladu. ,,Dobře tak sme domluvený,já už musím jít,tak teda zejtra,ahoj'' řekne Nela a jde ke dveřím.,,Jj tak ahoj'' sedím na pohovce a mávám jí na rozloučenou.
,,Co si mám vzít na sebe?!'' pokládám si v duchu tuhle otázku,jdu totiž nakupovat.Po tak dlouhý době jsem se rozhodla vydat se mezi lidi,ale stejně musím.Taky totiž musím Nele něco koupit k těm narozkám.,,Tak,tohleto je dobrý,to si vezmu'' vylovím ze skříně nějaký černo-bílý triko a k tomu normální džíny.Ještě se trochu nalíčím,vlasy si stáhnu do ohonu a jsem se svým zjevem spokojená.
Tak chodím po obchoďákách a dívám se všade,pořád nemůžu najít to správný .. ale pak se zrak zastaví na takovým plyšovým méďovi,je úplně obyčejnej,světle hnědej a má krásný, černý, obrovský oči.,,To je ono,to se jí bude líbit'' povím si pro sebe.
Doma ještě napíšu krátkej dopis: Milá Nely,všechno nejlepší k dnešním narozeninám.Hodně lásky,přátelství a ať seš šťastná jako seš teď.Mám tě moc ráda.Nikol. Zabalím to všechno a jdu si lehnout.
Druhý den už se připravuju,trvá mi to zase strašně dlouho a tím pádem se zdržím.Tak chvátám.
Jdu po ulici .. a najednou uvidím obrys,obrys postavy,kterou tak důvěrně znám. Zastavíme,nevím kde a je mi to jedno,jenom se dívám na tu postavu.Kolem ní je něco bílýho,jakoby září.Asi jí nikdo nevidí,jenom já.Usměje se na mě,ale pak se mi něco snaží naznačit,jenomže už je pozdě.Nevím co se stane,ale najednou vidím jenom tmu,nic jinýho.
Otvírám oči a znovu vidím tu postavu.,,Bille?!Seš to ty?'' zeptám se okamžitě. ,,Ano Niky,jsem to já'' odpoví a zase se usměje. ,,Bille,co se prosimtě stalo?A jaktože tě vidím,vždyť seš přece '' nedokončím větu,nechci na to znova myslet. ,,Víš,řekli mi,že se můžem znovu vidět,tak jsem nečekal ani minutu a šel jsem za tebou.Na Zem.''vysvětluje Bill. ,,Jak na Zem,počkej,kde teďka vůbec jsme?A co se mi stalo?'' povím zmateně. ,,No jsme mezi nebem a Zemí Niky a víš jak jsem ti naznačoval rukama ať jdeš jinam,tak ty si nestačila uhnout a srazilo tě auto,to jsem nechtěl,nechtěl jsem aby tě srazilo,proto jsem nepřišel,přišel jsem jenom kvůli tomu abys mě mohla znovu vidět.'' vyjasní mi Bill. ,,Děkuju ti'' podívám se mu do očí,má je plný něhy,jakoby mě neviděl roky.Taky to je jako roky,pro nás určitě. ,,Pro tebe bych udělal všechno''políbí mě. ,,Takže co teďka vlastně sem,já sem teď mrtvá?!'' zeptám se ještě víc zmateněji. ,,Ale ne,ještě mrtvá nejsi, ještě se můžeš vrátit zpět na zem,za Nelou za Tomem,za všema.To já už se vrátit nemůžu,já už duch jsem. Ale ty máš ještě pořád na výběr.Pochopil bych,kdyby ses chtěla vrátit na zem za přátelema'' sklání se nade mnou a dívá se mi do očí. ,,Aha,takže já se můžu vrátit zpět,ale bez tebe,to jako znamená že už bych tě nikdy neviděla.Jedině až bych umřela,tak nějak?''ptám se. ,,Jo,přesně tak Musíš si vybrat,buď pudeš zpět ke kamarádům na Zem a mě už neuvidíš do svý smrti a nebo tady zůstaneš se mnou a nebudeš s kamarády.Je to těžký rozhodnutí,zvažuj to pečlivě .. '' zvedne se ode mě a chce odejít. ,,Bille,počkej,já nechci aby si odcházel,chci aby si zůstal se mnou''chytím ho,přitáhnu k sobě a znovu ho políbím.Líbáme se dlouho, hodně dlouho.Jak strašně jsem ho chtěla líbat a teďka konečně můžu .. nebudu se rozmejšlet,zůstanu tady s nim.
,,Bille,zůstávám tady s tebou,chci tady zůstat'' řeknu a znovu ho políbím.
,,Strašně se mi po tobě stýskalo.'' přitulím se k němu jak jen nejvíc můžu.,,Vždyť já vím,já jsem tě celou dobu viděl,dokonce jsem seděl i u tebe,dotýkal jsem se tě,ale ty jsi mě necítila.Jak bys taky mohla,když jsem duch.''pevně mě obejme a já jeho taky. ,,Já jsem teď už taky duch'' řeknu mu a usměju se,on mi úsměv oplatí,chytí mě za ruku a odvádí někam pryč. ,,Kam mě to vedeš?''zeptám se. ,,Do nebe Naty,do nebe.''řekne a pomalu jdeme ruku v ruce.
Před námi je nějaká velká brána. ,,Za ní bude asi nebe viď?''usměju se na něj.,,Ano,to máš pravdu''úsměv mi oplatí,políbí mě a jdeme blíž.
Všechno je naprosto dokonalý a už to tak i zůstane.Navždy .
,,Miláčku?'' slyším jak mi někdo šeptá do ucha tohle slovíčko a přitom si hraje s mými vlasy.Ten někdo se jmenuje Bill,Bill Kaulitz.Je to zpěvák skupiny Tokio Hotel.Jejich sláva se rozjela,když bylo Billovi 16,teďka už uplynuly 4 roky a jejich sláva nepomíjí,možná je i větší. ,,Copak se děje?''řeknu rozespalým hlasem. ,, No,víš Nikol,(pro ty komu to nedošlo,Nikol sem já :D) jenom mě tak napadlo,že bysme si mohli udělat jeden krásnej den.Jenom mi dva,nikdo jinej.''řekne ještě polohlasem a přitom se mi dívá do očí.,,Jako to myslíš bez bodyguardů?'' zeptám se udiveně ,,Ano Niky to myslím bez bodyguardů'' řekne Bill a usměje se. ,,Já nevím,co když se něco stane .. ''řeknu ustaraně,protože už několikrát se kluky pokusil někdo zabít,ale naštěstí se to nikdy nestalo .. a tak od té doby už se nesmí bez bodyguardů hnout ani na krok.,,A jak jim prosimtě utečeme? Víš že tě hlídaj jak oko v hlavě,a taky dělaj dobře,nevím co bych dělala kdybych tě ztratila'' řeknu a přitulím se k Billovi. ,,Neboj my na něco přídem jak jim utýct.'' Já už nic neříkám jenom zírám ven z okna a přemýšlím ,,Ale prosimtě,proč by se mělo stát něco zrovna dneska? Vždyť už strašně dlouho se o nic nepokusili'' vyruší mě Bill z přemýšlení. ,,To máš pravdu,ale neměli bysme pokoušet štěstí,dokud je s námi.'' řeknu a otočím se zpět k němu.Bill mě políbí něžně,tak něžně jak ještě nikdy. ,,Tak dobře,když je to tvoje přání,tak tedy souhlasím.'' řeknu,ale pořád s velkými obavami.
Bodyguárdům jsme utekli bez větších problémů.A všechno probíhalo bez potíží,sice se k nám párkrát pár lidí otočilo,ale nic po nás,teda spíš po Billovi nechtěli.Takže to znamená,že si nás nikdo nevšiml a to bylo moc dobře.S Billem jsme se procházeli parkem,jen tak po ulici,ruku v ruce.Nemluvili jsme,nebylo potřeba.Pak jsme došli někam na konec města. ,,Niky zavři oči,mám pro tebe překvapení'' přerušil ticho Bill.Tak jsem oči zavřela,Bill mě chytil za ruku a někam mě vedl. ,,Tak,už je můžeš otevřít'' řekl.Jakmile jsem je otevřela,tak mi došli slova.Vypadalo to tam nádherně. Byly jsem někde na palouku,kterým protýkal malý potůček,za námi byl ještě lesík a pak jsem uviděla deku,na ní piknikový košík a deka byla plná růží,bílejch lístků růží. ,, Bille,to je nádhera,to všechno kvůli mně?''vydechla jsem. ,,Ano,to všechno kvůli tobě'' řekl Bill a nádherně se usmál.Já už sem nic neříkala a políbila ho.Dál jsme se škádlili,líbali,jedli a pak se to stalo,když na mě Bill při jedný naší hře spadnul,tak řekl : ,,Nikol,vezmeš si mě?'' a přitom se mi díval do očí. ,,Ano,vezmu si tě Bille Kaulitzi'' vyslovila jsem po chvilce. ,,Co na ně říkáš?'' řekl a vyndal odněkud zásnubní prstýnky na kterých bylo napsáno NAVŽDY SPOLU. ,,Bille,já,já nevím co ti říct .. '' koktám. ,,Psst,nic neříkej'' položil mi Bill prsty na rty,podíval se na mě těma svejma čokoládovejma očima a políbil mě políbil mě něžně. ,,Děkuju'' řekla sem nakonec. ,,Nemáš zač.''odpověděl a zase mě políbil.
Otvírám oči a hned se dívám po Billovi,jenomže ho nikde nevidím.Tak ho začnu okamžitě hledat,protože začínám mít strach,co když se mu něco stalo??To bych si nikdy neodpustila,říkám si v duchu.Nevím co dělat a tak du na louku.
,,Bille,měla jsem o tebe strašnej strach'' křičím na něj z dálky.Pak jsem si všimla,že v ruce drží luční květiny,spoustu lučních květin.Jdeme pomalu k sobě ,ale pak se to stane.Ozve se rána.Prvně nevím co se děje,ale když Billovi zmizí úsměv a upustí kytky,je mi všechno jasný,ta rána byl výstřel.Okamžitě se k němu rozběhnu. ,,Bille,neměli jsme to dělat,neměli jsme sem chodit.Nikdy by se to nestalo,kdyby .. '' nestačím to doříct,Bill mi totiž položí prsty na rty.Má je studený,je bílej jak stěna,vím co příde,ale nechci to,nechci. ,,Ne,pokud se tohleto mělo stát,tak se tak stalo.Nechci tě opustit a nechat tě na tomhle světě samotnou,ale jinak to nejde,osud nelze předejít.Nic si nevyčítej a pamatuj co je na těch prstenech.To platilo,platí to a platit bude,miluju tě.Neboj,ještě se setkáme,budu na tebe čekat,budu čekat tam nahoře.''řekl Bill těžce a naposledy vydechl.Nic už mi ho nevrátí,nikdy. ,,Taky tě miluju'' zašeptám a rozbrečím se. ,,Neeeee !! Proč?! Proč jsi tak krutý,proč mám to děláš?!! Proč jsi nás rozdělil?!Já Billa milovala víc než můj život a ty mi Ho vezmeš,vezmeš mi kus srdce.Nenávidím tě osude,nenávidím !! '' křičím a znovu se rozbrečím.
Zítra je pohřeb,pohřeb půlky mýho srdce.Nikdy už nebude nic jako dřív,nikdy už se Mu nebudu moct podívat do těch Jeho nádhernejch očí.Nikdy už nebudu slýchat Jeho slůvka.Už nikdy.Po tom,co se to stalo,sem několikrát pomýšlela na sebevraždu,ale neudělala sem to a nikdy to neudělám.Uvědomila jsem si totiž že Bill by to takhle nechtěl,Bill by nechtěl abych si vzala život a proto to neudělám.Vím,že On mě vidí,vidí mě a dohlíží na mě,jako můj anděl strážném je všade se mnou.A taky vím,že jednou se opět setkáme,přesně jak říkal,vím že On na mě čeká a pak spolu budem, navždy
Od pohřbu uplynuli už 3 měsíce.Všechno se v mým životě obrátilo naruby,teď už jen přežívám.Už pro nikoho nežiju a ani to nedovedu.Zemřela sem přesně před třemi měsíci.Ten den navždy zůstane mou noční můrou.Sice je to lepší než první měsíce, to sem nechodila ven vůbec,jenom každý den k tomu místu, kde se můj život zastavil.Tam jsem každý den pokládala a pokládám jednu rudou růži.
I Tom to snášel špatně,přece jen byli na sobě s Billem závislý,byli dvojčata.Správně, byli,už nikdy nebudou a s tim se Tom nedokáže smířit,ani já ne,já se nedokážu srovnat s tim,že Bill není se mnou,nejni se mnou když ho tak strašně potřebuju.Bez něj je svět strašně pustej,nehostinej a zlej,jenom tyhle slova mě napadaj.Ale už ani nebrečím,na pohřbu sem taky nebrečela .. už jsem totiž neměla žádný slzy.
Crrrr !!! ,,Ach jo,kdo zase co chce??'' řeknu a du otevřít dveře.Stojí tam Nela,to je moje nejlepší kamarádka.Když Bill zemřel,snažila se mě vytáhnout z deprese,ale já sem jí odmítala,byla jsem pořád zavřená v pokoji a brečela. ,,Ahojky Niky,můžu dál??''řekne pohotově. ,,Jj klidně poď '' řekla sem,ale ve skutečnosti jsem si přála,aby odešla,na návštěvy jsem neměla ani pomyšlení. ,,Hele,pořádám narozeninovou párty,tak bych byla ráda,kdyby ses tam i s Tomem objevila.Vím jak se asi teď cítíš,vím jak moc to bolí,ale přece nemůžete do konce života zůstat zavřený doma.'' řekla Nela trochu vyčítavě. ,,Jak můžeš vědět co cítím?! Jak?!Nevíš to,ani zdaleka si to nedokážeš představit,tobě nikdo neumřel!'' otočím se k oknu a dívám se ven.Je krásnej podzimní den,svítí sluníčko a fouká slabý vítr,který si hraje s nádherně zbarveným listím,které pozvolna padá na zem.Zase si vzpomenu na Billa.Už nikdy nebude moct zažít tohleto krásný roční období,možná ho vidí,ale už nikdy neucítí na tvářích ten lehounkej větřík,nikdy neucítí první sněhový vločky,jak mu dopadají na tvář,už nikdy.Ach bože,to tak strašně bolí,nikdy se s tim nevyrovnám,strašně moc bych chtěla,chtěla bych zapomenout,ale nejde to. ,,Máš pravdu,promiň,vůbec netuším jak se cítíš,nikdy to nebudu tušit'' omluví se Nela. ,,Děkuju'' řeknu po chvilce,otočím se zpátky na ní a pousměju se. ,,Za co prosimtě??Snad né za to,že sem si uvědomila,že nemůžu tušit,jak se cítíš,co to s tebou dělá'' zeptá se. ,,Děkuju za to,že ses na mě nevykašlala,když sem tě odmítala a nechtěla vědět o světě.Bez tebe bych teď byla jenom mezi čtyřma bílejma stěnami,děkuju'' povím jí. ,,Ale né,to by udělala každá kámoška .. nejlepší kámošky si vždycky pomáhají a snaží se tu druhou vytáhout z deprese a pomáhat jí.A já jsem tvoje nejlepší kámoška.'' odpoví a obejme mě. ,,To je pravda,seš jediná,kdo mi zbyl .. bez tebe bych už nevěděla co dělat''řeknu. ,,Ježiši,dyť ty máš zejtra narozeniny,proto ta párty že jo'' uvědomím si. ,,Jj'' usměje se na mě. ,,Kruci,promiň,já sem na to úplně zapomněla'' omlouvám se. ,,Neboj,nic se nestalo,opravdu'' ujišťuje mě. ,,Tak víš co??Já zejtra přídu a pořádně to oslavíme,bereš?''řeknu nadšeně. ,,Jo to by bylo bezva,jako za starejch časů? '' zeptá se nadšeně. ,,Jo,jako za starejch časů,pořádně to rozjedem'' a hned mám mnohem lepší náladu. ,,Dobře tak sme domluvený,já už musím jít,tak teda zejtra,ahoj'' řekne Nela a jde ke dveřím.,,Jj tak ahoj'' sedím na pohovce a mávám jí na rozloučenou.
,,Co si mám vzít na sebe?!'' pokládám si v duchu tuhle otázku,jdu totiž nakupovat.Po tak dlouhý době jsem se rozhodla vydat se mezi lidi,ale stejně musím.Taky totiž musím Nele něco koupit k těm narozkám.,,Tak,tohleto je dobrý,to si vezmu'' vylovím ze skříně nějaký černo-bílý triko a k tomu normální džíny.Ještě se trochu nalíčím,vlasy si stáhnu do ohonu a jsem se svým zjevem spokojená.
Tak chodím po obchoďákách a dívám se všade,pořád nemůžu najít to správný .. ale pak se zrak zastaví na takovým plyšovým méďovi,je úplně obyčejnej,světle hnědej a má krásný, černý, obrovský oči.,,To je ono,to se jí bude líbit'' povím si pro sebe.
Doma ještě napíšu krátkej dopis: Milá Nely,všechno nejlepší k dnešním narozeninám.Hodně lásky,přátelství a ať seš šťastná jako seš teď.Mám tě moc ráda.Nikol. Zabalím to všechno a jdu si lehnout.
Druhý den už se připravuju,trvá mi to zase strašně dlouho a tím pádem se zdržím.Tak chvátám.
Jdu po ulici .. a najednou uvidím obrys,obrys postavy,kterou tak důvěrně znám. Zastavíme,nevím kde a je mi to jedno,jenom se dívám na tu postavu.Kolem ní je něco bílýho,jakoby září.Asi jí nikdo nevidí,jenom já.Usměje se na mě,ale pak se mi něco snaží naznačit,jenomže už je pozdě.Nevím co se stane,ale najednou vidím jenom tmu,nic jinýho.
Otvírám oči a znovu vidím tu postavu.,,Bille?!Seš to ty?'' zeptám se okamžitě. ,,Ano Niky,jsem to já'' odpoví a zase se usměje. ,,Bille,co se prosimtě stalo?A jaktože tě vidím,vždyť seš přece '' nedokončím větu,nechci na to znova myslet. ,,Víš,řekli mi,že se můžem znovu vidět,tak jsem nečekal ani minutu a šel jsem za tebou.Na Zem.''vysvětluje Bill. ,,Jak na Zem,počkej,kde teďka vůbec jsme?A co se mi stalo?'' povím zmateně. ,,No jsme mezi nebem a Zemí Niky a víš jak jsem ti naznačoval rukama ať jdeš jinam,tak ty si nestačila uhnout a srazilo tě auto,to jsem nechtěl,nechtěl jsem aby tě srazilo,proto jsem nepřišel,přišel jsem jenom kvůli tomu abys mě mohla znovu vidět.'' vyjasní mi Bill. ,,Děkuju ti'' podívám se mu do očí,má je plný něhy,jakoby mě neviděl roky.Taky to je jako roky,pro nás určitě. ,,Pro tebe bych udělal všechno''políbí mě. ,,Takže co teďka vlastně sem,já sem teď mrtvá?!'' zeptám se ještě víc zmateněji. ,,Ale ne,ještě mrtvá nejsi, ještě se můžeš vrátit zpět na zem,za Nelou za Tomem,za všema.To já už se vrátit nemůžu,já už duch jsem. Ale ty máš ještě pořád na výběr.Pochopil bych,kdyby ses chtěla vrátit na zem za přátelema'' sklání se nade mnou a dívá se mi do očí. ,,Aha,takže já se můžu vrátit zpět,ale bez tebe,to jako znamená že už bych tě nikdy neviděla.Jedině až bych umřela,tak nějak?''ptám se. ,,Jo,přesně tak Musíš si vybrat,buď pudeš zpět ke kamarádům na Zem a mě už neuvidíš do svý smrti a nebo tady zůstaneš se mnou a nebudeš s kamarády.Je to těžký rozhodnutí,zvažuj to pečlivě .. '' zvedne se ode mě a chce odejít. ,,Bille,počkej,já nechci aby si odcházel,chci aby si zůstal se mnou''chytím ho,přitáhnu k sobě a znovu ho políbím.Líbáme se dlouho, hodně dlouho.Jak strašně jsem ho chtěla líbat a teďka konečně můžu .. nebudu se rozmejšlet,zůstanu tady s nim.
,,Bille,zůstávám tady s tebou,chci tady zůstat'' řeknu a znovu ho políbím.
,,Strašně se mi po tobě stýskalo.'' přitulím se k němu jak jen nejvíc můžu.,,Vždyť já vím,já jsem tě celou dobu viděl,dokonce jsem seděl i u tebe,dotýkal jsem se tě,ale ty jsi mě necítila.Jak bys taky mohla,když jsem duch.''pevně mě obejme a já jeho taky. ,,Já jsem teď už taky duch'' řeknu mu a usměju se,on mi úsměv oplatí,chytí mě za ruku a odvádí někam pryč. ,,Kam mě to vedeš?''zeptám se. ,,Do nebe Naty,do nebe.''řekne a pomalu jdeme ruku v ruce.
Před námi je nějaká velká brána. ,,Za ní bude asi nebe viď?''usměju se na něj.,,Ano,to máš pravdu''úsměv mi oplatí,políbí mě a jdeme blíž.
Všechno je naprosto dokonalý a už to tak i zůstane.Navždy .
...
(Maryška, 19. 5. 2007 14:46)