Démonické kulty nitra země
Dobrý den Vítám Vás na naší první hodině démonie. Dnes začínáme trochu dříve, protože pozdější hodiny se mi nehodí, tak mne prosím omluvte. Pro mě patřil předmět démonie za poměrně těžký. Uvidíme, jak se povede Vám. Tak začneme.
Podstatou démonie je převrácenost - perversita - všech hodnot v opak. Tuto základní schopnost zrcadlení a negativní převrácenost všech zemních a podzemních kultů vzhledem k originálu je však možné spatřit teprve s proniknutím do podstaty pravého duchovního učení a s jeho pochopením.
Všechno to, co je v původním duchovním učení “nahoře”, se ocitá v démonských kultech dole a naopak, vše spodní, podzemní a ničivé je zde velebeno jako “to horní, to přední” a “božské”. Spodní krvavá božstva nitra Země (ať již řecký Hádes, perský Angri Mainyu, židovský Jahve či aztécký Vicilopočtli či Velká Černá Matka) zaujímají proto v podzemních kultech vždy to místo, které měl v duchovních školách gnostických bůh světla, rozbřesku či “slunce”.
Kulty podzemní síly jsou tedy charakterizovatelné a metodicky rozpoznatelné coby velebitelé a ochránci všeho sekundárního (v latině “secundus” - “ten druhý” je zároveň také “ten zdařilý”, “ten úspěšný”) se silnou averzí ke všemu počátečnímu, prvnímu, světelnému či otcovskému. Tato averze ukazuje a dokládá základní charakter síly Země a materialismu coby síly pouze reflektivní, zrcadlové, stínové či obtiskující.
Vše napodobivě zhotovené, pozdější (“západnější”) se v zemních kultech dostává na místo originálního, slunečního a “východnějšího”, které je zde naoplátku odsouzeno, vysmíváno a hanobeno. Zemní síly a jejich kulty vytvářejí vždy zrcadlový protějšek původní duchovní tradice, pramenící na Východě (centrální Asie, Indie), jsou její hmotnou reinterpretací či parafrází a to až do té míry, že se dá ještě dnes rekonstruovat a určit, jakou gnostickou myšlenku či gnostický rituál dotyčný podzemní kult napodobuje, z jaké konkrétní duchovní teorie či praxe si vzal svoji sílu.
Základním důvodem převrácenosti všech démonských kultů nitra Země je nevědoucnost - "slepota" - jejích účastníků a podporovatelů, jejich "neprobuzenost", tj. neschopnost podílet se na světle poznání - na duchovní tradici lidstva. “Dobrem” a “Bohem” je právě proto všemu spodnímu světu vždy pouze osobní prospěch (jedince, kmene, národa, rasy) a “Dárce” tohoto prospěchu, získaného “krvavou obětí” a klamem zrcadlové nápodoby. Protože potom podstata všeho osobitého a osobního (lat.”persona” - “maska”!) je oddělenost, vyčleněnost (viz dualismus), je také obvykle toto spodní božstvo vod významně charakterizováno vlastnostmi, které toto nasměrování k oddělenosti a osobitosti podporují - zášť, nenávist, žárlivost, pomsta, nestálost a svár - “všespalující oheň” - jsou např. základními vlastnostmi židovského boha Jahveho v Bibli.
Původní zdroj člověka - vykřesaná idea, světlo poznání spojené s Bohem - Dárcem je proto v chthonických kultech vždy nahrazován "původní" neživou hmotou coby “počátkem” (posvátný černý kámen Velké Matky, antický omfallos ve středu města, "pomazaný" (řec. "christos"!) kámen Jákobův v Tóře coby "dům boží" (1M 28,22) atd.) - tj. vše duchovní (ideové) je nahrazováno hmotným. Dokonce sám svět idejí a celý řád, kterému hmota podléhá, je chápán jako hmotou samou vytvářený hodnotový systém v "evolučním" procesu věčných slepeckých pokusů a omylů.
Tato tendence k převrácenosti (nejprve vznikl člověk a teprve potom začal svou inteligencí vytvářet ideu člověka, nejprve vznikl dům a teprve v tomto domě se začala vytvářet idea domu) má řadu v dějinách náboženství vysledovatelných typických projevů:
- kult Slunce přechází na kult Měsíce (tj. uctívání reflexe, zrcadla, nápodoby)
- kult světla (dne) přechází na kult tmy (noci)
- kult vnitřní (esoterické) síly přechází na kult všeho vnějšího, formálního, tělesnými smysly zachytitelného - na kult těla a jména
- úcta ke všemu prvnímu a počátečnímu (východnímu) je nahrazena úctou ke všemu sekundárnímu, druhému, západnímu (“west is the best”) až zapadajícímu (nočnímu). Právě z tohoto nasměrování zemních kultů se vyvinula i jejich tzv. “oběť prvotiny”, tj. rituální zabíjení a zničení všeho prvního a prvorozeného jako "dar" všech uctívačů země a podzemí svému temnému "bohu".
- kult světla poznání a obrana vnitřních hodnot člověka jsou odmítány ve prospěch kultu nabývání světské moci, rozvoje těla bez ducha a hmotného bohatství - krev nahrazuje v kultech Země původní gnostické proudy poznání coby mylně (tj.zvířecky) pochopené “životadárné proudy”. Při chthonických slavnostech se proto tradičně provádí různé prolévání krve rituálně zabíjených zvířat nebo dokonce (např. u Aztéků) i zabíjení lidí.
- kult lásky a dobroty srdce v gnostických, vnitřního Člověka chránících školách (“láska” coby řec. “charis, agapé”), nahrazuje kult sexuální žádostivosti a pohlavní lásky (Amor, sex, židovská “ruah” coby “svatý duch žádosti”)
- většina původních mužských božstev je nahrazována svými ženskými (tj. zemitými) protějšky se svou základní nedostatečností, spočívající v omylné víře, že skrze lásku k Zemi (tělu) můžeme Zemi (tělo) zachránit a udržet
- opojnost procesu poznání, radost a blaženost osvobozeného člověka z odstranění omylného pojetí “já” (latinská “extaze”, ind. “nirvána”) jsou nahrazovány v zemních kultech démonskou orgiastickou podobou "extáze" coby “vytržení” z lidského vědomí pomocí tance, hudby, drog, násilí a trýznění (sebetrýznění), sexu atd. Uchvácenost, zaslepenost a jednání "v tranzu" (něm. "Begeisterung") je považováno za pravý projev religiozity a "uctívání Boha"
- základní trend materializace duchovních představ a idejí při chthonických rituálech velmi dobře dokumentuje materializace samotné výroby “ducha” (lat. “spiritus”) v podobě chemického vyrábění “špiritusu” - alkoholu a jeho popíjení (původně především víno, medovina a pivo).